Zero waste zní moderně, novodobě a přitom tenhle styl vyznávaly už naše babičky! I když mu pochopitelně nedávaly dané označení. Pojďme se tedy u našich babiček inspirovat a vyzkoušejme některé z jejich udržitelných zvyků a tipů, které se nám mohou skvěle hodit právě v dnešní době.
Na nákup s látkovkou nebo síťovkou
Jednorázovou igelitku na nákup jsem u mojí babičky snad nikdy neviděla. Používala vždy svou oblíbenou tmavě modrou látkovou tašku (na těžší věci) a síťovku na menší drobnosti (tu jsem se vší hrdostí vždy nosila já).
Mějte tedy na své nákupy připravenou znovupoužitelnou tašku a dejte si ji na viditelné místo. My ji třeba necháváme v poličce u klíčů, abychom na ni cestou na nákup nezapomněli.
Mikroteňáky je potom dobré eliminovat vlastními sáčky na pečivo a ovoce. Ty se dají koupit nebo ušít ze starých látek.
Zavařovačky nejen na kompoty
Vždycky se mi líbila babiččina spižírna s hezky vyrovnanými omniovkami, ve kterých byla například rýže, hrách nebo fazole. Dnes sice najdete spoustu skleněných dóz a nádob, ale stará dobrá zavařovačka svému účelu taky poslouží a navíc vůbec nevypadá špatně!
A k čemu je ještě dobrá? Pro nákup v bezobalových obchodech. Doma potom nemusím nic vybalovat a přesypávat, ale rovnou vše uskládám do polic.
Stejně tak využíváme v „babičkovském stylu“ plechovky od sypaných čajů nebo kakaa.
Látkové kapesníky
Látkové kapesníky mám spojené s tím, když mě babička učila žehlit. Nejdřív rožky, potom obvod, nakonec střed a nakonec hezky poskládat! Vždycky jsem se těšila, až najdu v koši na žehlení ten svůj oblíbený s Bambim nebo modrými kytičkami. Musím říct, že k látkovým kapesníkům jsem se v dospělosti vrátila až po nějakém čase. Proč? U těch mi úplně nových nevyhovovala kvalita materiálů. Čistá bavlna je holt čistá bavlna. Musím ale říct, že v poslední době jsem našla přesně ty, které jsou pro nos jako pohlazení.
Holení se stylem a noblesou
V tomhle případě se zmíním o mém dědečkovi. Byl řidičem autobusu a do práce chodil vždy s kravatou a hladce oholen. Pokaždé mě fascinovalo, s jakou obřadností a precizností používal holicí štětku a břitvu, později také kovový strojek s vyměnitelnou žiletkou. Uznejte – s tímhle se plastová holítka prostě nedají srovnat. A když si pořídíte to znovupoužitelné, má to v sobě prostě pořádný kus elegance!
Miminka a látkové plenky
O miminkách a udržitelnosti jsem psala například v tomto článku. A trochu se k tomuto tématu vrátím i zde, a to cv oblasti látkových plenek. Dnes už maminky nemusí své nejmenší přebalovat do těch klasických bílých, které se vyvařovaly ve velkých hrncích, ale mohou sáhnout po jejich moderních eko variantách. Proč? Protože jedna klasická jednorázová plenka se v přírodě rozkládá až 450 let. A když si vezmete, kolik jich miminko „spotřebuje“… není to pro životní prostředí zrovna malá zátěž.
Babičky nevyhazovaly, babičky upcyclovaly!
Moje babička jen tak něco nevyhodila. Ne, že by skladovala staré věci. Naopak! Vždycky se jim snažila vdechnout nový život. Byla jednoduše skromná, šetrná a praktická. Dnes bychom takové chování nazvali udržitelné a ekologické, dřív se tak ale prostě žilo. Tady máte pár jejích tipů:
- Když mi byly malé punčocháče, udělala z nich podkolenky a z podkolenek ponožky.
- Ze starého povlečení, které se už „sypalo“ ušila látkové pytlíky na ořechy, šípky nebo luštěniny. Případně i kapesníky nebo utěrky.
- Z froté ručníku, který už měl nějakou tu díru, ušila žínku na koupání.
- Vlněnou sukni nebo svetr vypárala a upletla z příze něco nového.
- Z oblečení, které bylo už opravdu „dodělané“ vždy odpárala zipy, knoflíky nebo háčky a schovala si je do komody k šitíčku ne příští použití.
- Děravé ponožky, které už nešly zaštupovat, posloužily k utírání prachu, stejně jako moje staré a děravé tepláčky.
- Skleničky od jogurtů se vždy zužitkovaly při přípravě malých marmelád nebo jako kořenky. Krásně také poslouží pro výrobu svíček.
A co je hlavním sdělením všechny tipů našich babiček? Nevytvářejte zbytečný odpad! Už ve školce se dnešní děti učí, jak ho recyklovat. Mnohem důležitější je ovšem odpad vůbec nevytvářet. Zkuste tedy příště než něco vyhodíte popřemýšlet nad tím, jak by s danou věcí naložila právě vaše babička, maminka nebo dědeček. A třeba svému „odpadu“ dáte úplně nový smysl.
