Módní průmysl je v dnešní době založen na rychlé produkci a rychlé spotřebě. Obchody dnes nemají 4 módní sezóny: jaro, léto, podzim a zimu, ale dechberoucích 52 – jednu na každý týden. Tomuto konceptu se výstižně přezdívá rychlá móda. Je na něm založena drtivá většina obchodů s oblečením, především mezinárodní řetězce: H&M, Zara, C&A, Forever 21, Primark, Reserved, New Yorker, Celio, a stovky a tisíce dalších. Navíc se k tomuto směru začínají přiklánět i luxusnější značky, o kterých byste to asi na první pohled neřekli. Taková rotace zboží má ale svou cenu, a tu si často vybírá na životním prostředí. Ekologické problémy rychlé módy přesahují to, co Vám stihneme sdělit v jednom článku. Shrneme ale ty nejnebezpečnější faktory, kvůli kterým byste se nad každým nákupem rychlé módy měli dvakrát zamyslet.

Mikroplasty

Víte, co je nejoblíbenější materiál obchodů s rychlou módou? Polyester a další syntetické látky. Jsou obsaženy v 60-70 % našeho oblečení a tato cifra má v budoucnu jen růst. Tyto látky ale mají jeden problém, který všechny ostatní ekologické problémy rychlé módy vrhá do stínu: mikroplasty. Z polyesterových, nylonových či akrylových oblečků se při každém praní uvolňují plastová vlákna, která pak putují nejen do řek a oceánu, ale i do naší pitné vody. Zahráváme si tudíž nejen s naším vlastním zdravím, ale i zdravím mořského ekosystému, jelikož tyto mikročástice nejdou z vody nijak vyfiltrovat. O mikroplastech jsme napsali celý článek, takže si ho nezapomeňte přečíst pro další informace.

Toxické barvy

Aby rychlá móda dosáhla pestrých barev za co nejnižší možnou cenu, používá na obarvení toxické chemikálie. Tyto látky, které jsou často karcinogenní, se pak vyplaví do řek a moří. Kvůli tomu je rychlá móda druhým nejhorším znečišťovatelem pitné vody na světe, hned po zemědělství.

Greenwashing

Pokud Vám nějaký obchod s rychlou módou bude tvrdit, že „zavádí novou udržitelnou kolekci“, nebo „nyní recykluje staré oblečení“, pak si prozkoumejte, co je na tom vlastně pravdy. Mnoho takových značek je totiž zahrabána až po krk v greenwashingu. Jejich marketing je zaměřen na to, jak je jejich business ekologický, ale skutek utek – jsou to jen řeči.

Králem greenwashingu je H&M. Věděli jste, že jen 1 ze 200 kusů oblečení, které přijmou k recyklaci, je opravdu zrecyklováno, ač jejich reklamy uvádějí úplně jiná čísla? Že se současnou technologií by tolik oblečení, kolik tato značka vyprodukuje za pouhý týden, trvalo zrecyklovat 12 let? Že jejich udržitelná kolekce je vyráběna ve stejných továrnách, jako Rana Plaza, která pod sebou v roce 2013 pohřbila přes 1100 pracovníků? A zvažovali jste někdy, že rychlá móda z principu nemůže být udržitelná, když k nám lítá přes půlku světa a při její výrobě jsou použity mnohé škodlivé chemikálie?

Geneticky modifikovaná bavlna

Valná většina bavlny, která se používá v módním průmyslu je geneticky modifikována. To proto, aby se na ní nemuselo používat tolik pesticidů. Že to nezní zas tak špatně? Problém je, že toto genetické šlechtění často vede k mutaci, kdy si rostlina vytvoří toleranci na standartní pesticidy a musí na ni být použity ještě toxičtější a škodlivější chemikálie. Jasně, čím dál tím více se používá bio bavlna, ta ale stále tvoří pouhé 1 % veškeré bavlny použité v módním průmyslu.

Znečištění pesticidy

Ať se jedná o “obyčejné“ pesticidy nebo superpesticidy na geneticky zmutované rostliny, při produkci přírodních tkanin se jich používá spousta. Stejně jako chemické barvy, i tyto toxické látky se vyplavují do vody (pamatujete si, že jsme zmiňovali, že zemědělství je největším znečišťovatelem vody na světě). Ohrožují pak ekosystémy ve svém okolí, včetně farmářů, kteří tato pole obdělávají a často i děti narozené v okolí.

A to jsou podle nás největší ekologické problémy rychlé módy. V příštím týdnu pro Vás připravíme navazující článek: 5 etických problémů rychlé módy, kde probereme témata jako životní podmínky pracovníků, jejich platy, nebo trička s feministickými slogany vyráběna utlačovanými ženami v Bangladéši. Později Vám pak poradíme i jak se rychlé módě vyhnout a nakupovat takzvanou “slow fashion“ pro ten nejekologičtější i nejetičtější šatník.